nejsou to levandulová pole, ani červené víno v keramických pohárech, západ slunce na zdech Luberonu, nic z toho to není, není to ani vůně moře, rozpálený vzduch… tohle je něco v nás, v našich duších a srdcích, kus historie, úlomky pocitů, hrdost králů a pracovitost zemědělců a všechno to, co se prohnalo a prošlo touhle krajinou… zajímavé na tom je, že se to nedá vyfotografovat… to chce samotu a klid a přivřené oči a ticho a v keramickém poháru červené víno, a sedět vedle levandulového pole, cítit vůni moře… pak to teprve člověkem prostoupí…